Historie obce

Před dávnými lety byl na území dnešní obce Cejle rozsáhlý prales s listnatými a jehličnatými stromy, ve kterém žila lesní zvěř včetně medvědů a vlků, dnes již vyhubených.

Po osazení naší země slovanskými kmeny zabrali naši oblast Zličané z rodu Slavníkovců. Po vyhubení Slavníkovců Přemyslovci v 10. století připadlo toto území českým knížatům.

V roce 1144 byl zdejší kraj od Červené Řečice po Dolní Cerekev darován Vladislavem II. druhému pražskému biskupovi Otovi.

Do krajiny pronikli další Slované, kteří se usazovali podél řek a mýtili a žďářili lesy. Byli povoláni i němečtí kolonisté, aby se oblast zalidnila.

Tehdy byla založena i naše obec Cejle z německého slova Zeile, značící řadu, ulici. Bylo to v roce 1278. O německém sazení Cejle svědčí i názvy polních tratí jejího katastru z doby Marie Terezie:
Hubacker, Štajstajch, Spitzacker, Hrubwiesen, Lausswiessna, Lemerwiessna, Mosswiessna, Mughauf, Sstuzagf atp.

V roce 1390 bylo v Cejli 22 usedlostí, které obývali převážně Němci. Hubel, Mertl, Klügel, Nikel, Rotmunt…..

Jen ve dvou bydleli Češi: Ondřej a Čeč. Obec vlastnila 17 a půl lánů, ze kterých se platilo.

Z jednoho lánu:

32 groše úroku
32 groše berně
1 groš smazného po zaplacení
½ groše podymného (z každého krbu nebo komína)
2 kuřata
džber ovsa
1 obláč lnu

Robotu Cejlečtí  nekonali, ale místo ní platili z každého lánu po 3 groších. Vybíralo se na sv. Jiří a Havla. Za zaplacení berně – daně ručil rychtář a někteří majetní a vážení občané. Rychtář měl mimo vybírání berně pravomoc soudní,  dozíral na potoky  a kde nebyl hajný, zastupoval ho, aby vrchnost neutrpěla škodu na zvěři, ulovené pytláky. Rychtářem v Cejli byl r. 1364 Piligrim, který byl velmi zámožný. Jeho nástupcem byl Mikuláš. V Cejli činila daň za celou ves 9 kop a 20 grošů. K Cejli náležel ještě Vestenhof, dnes Kostelecký dvůr. Pod Cejlí na Jedlovském potoce býval mlýn. Měl svobodu v mletí, ve vedení a spouštění vody, v užívání dovolené a obvyklé cesty. Platební povinnost tohoto mlýna byla 12 grošů ročně.

V roce 1415 byla část řečického arcibiskupství, kam spadala i naše obec, zastavena Jankovi z Chotěnic a do rukou církevních se už nikdy nedostala. Naše obec leží na jižním svahu žulového masivu prahorní Českomoravské vysočiny s nejvyšším vrchem Čeřínkem. Její východní hranici tvoří potůček pramenící ve Štuzajfu, který se u Klepáku vlévá do Jedlovského potoka, a hranice pokračuje dále po potoce až do jeho ústí do řeky Jihlavy. Na severu  a západu  není přírodních hranic. Sousední obce jsou: Dvorce, Mirošov, Kostelec, Dolní Cerekev, Horní Hutě. Obec je v nadm. výšce 550 – 580 m. V r. 1913 byla postavena silnice z obce k nádraží Cejle – Kostelec.

V roce 1930 bylo v obci 545 obyvatel, z toho 274 mužů a 271 žen. Tenkrát 13 osob neumělo číst a psát. Zaměstnáni byli hlavně v zemědělství a lesnictví. Jiní se zabývali různými řemesly nebo měli živnost. Ve vsi byl kovář, pekař, švec, mlynář, řezník, krejčí, obuvník, kolář, truhlář, bednář, tesař, zedník, zámečník, kameník aj.

Některá jména z 30-tých let minulého století se vyskytují v obci dodnes – Zlatuška, Suchý, Vytiska, Podhorský, Štefl, Ohnsorg, Urban, Roubal, Jilich, Vejvoda, Hromádka, Reitermann, Kovářů, Jelínek, Kohout, Němec, Volf, Cháb, Smrčka, Švíkovský, Veselý, Frantál, Jaroš, Mareš, Svoboda, Pekárek, Pikal, Zeman, Dvořák, Novák, Toman, Kameník, Holzbauer.

Použitá literatura: první a druhý díl kroniky obce Cejle

Zpracovala: Anna Krausová, kronikářka obce Cejle