KAPLIČKA SV. MARKÉTY

Historie této stavby je velice strohá. Dle slov pana faráře P. Romana Strossi se pravděpodobně jedná o místo, kde mohl dříve stát zavěšený zvon na dřevěném podstavci a sloužil jako dnešní hodiny. Díky tomu lidé věděli přesný čas, nebo jim oznamoval nějakou výjimečnou událost, např. požár.  Posléze na tomto místě vystavěli zvoničku, která ale nebyla zasvěcena žádnému svatému.

Naše Cejlecká zvonička má jednu zvláštnost. Oltář má směrem na západ a tím pádem vchod směrem na východ. Tato zvláštnost není ničím neobvyklým. Bylo běžnou praxí, že se stavby kapliček nebo kostelů podřizovaly spoustě faktorům. Jedním z nich mohla být již vyjetá cesta, která se jen kvůli kostelu nebude přece měnit, a tak se kostel musel podřídit cestě, tak je tomu například i v Batelově.

Podle toho, co se traduje po Cejli, si zřejmě zdejší bohatí statkáři postavili kapličku na svůj vlastní náklad a také dle svých potřeb. Z čistě praktického hlediska se jim údajně nechtělo pokaždé kapličku obcházet, a tak si vchod postavili směrem k sobě. ý označuje místo naší zvoničky. I tato značka nám ukazuje, že zvonička nebyla vysvěcena neboť kaple a kapličky se v mapách označovaly křížkem.

První záznamy o zbožnosti cejleckých občanů jsou k nalezení ve farní knize „Liber Nenirabukuzn ab abbi 1709“ ze dne 3. prosince 1794. V Cejli (psáno latinsky „Gzegleizky“  byl v latině dohledán inventární jmenný seznam občanů, kteří byli zbožní a  přispívali farnosti v Dolní Cerekvi. Občané přispívali penězi či prací. V této farní knize je vložena mapa, na které je označeno místo Cejlecké zvoničky. Je to ovšem jediný záznam o její existenci.

Na pozemkové mapě z roku 1829 je v obci Zeill inf Böhmen (Cejle v Čechách) zakreslen čtvereček, který označuje místo naší zvoničky. I tato značka nám ukazuje, že zvonička nebyla vysvěcena neboť kaple a kapličky se v mapách označovaly křížkem. 

Dle dochovaných Protokolů z obecního úřadu v Cejli víme, že první zmínka se objevila  dne 22.října 1905 kdy se jednalo o opravě kapličky, ale vzhledem k nízkému rozpočtu byla tato oprava posunuta o rok. Další jednání o opravě probíhala dne:

První zmínka o cejlecké zvoničce byla dohledána v první Kronice školy Cejle, jež počala být psána v letech 1881: „Dne 19. září 1897 posvěcena slavnostním způsobem nová školní budov (obecní škola). Církevní obřady vykonal veledůstojny p. vikář z Horní Cerekve Jan Sova za afsistence obou pánů důchovních z Dolní Cerekve. Průběh slavnosti byl pak tento: Vlakem přijedšího p. vikáře očekávali školní dítky a obecenstvo Cejlské u „kapličky“, k nimž připojilo se procefsí, které přivedli důstoj pani z Dolní Cerekve.“ Děti z cejlecké školy chodily skládat zkoušku z náboženství do Chrámu Páně v Dolní Cerekvi. Důvod nebyl uveden, ale ze předpokládat, že naše zvonička nebyla vysvěcena. Dle dochovaných Protokolů z obecního úřadu v Cejli víme, že první zmínka se objevila dne 22. října 1905, kdy se jednalo o opravě kapličky, ale vzhledem k nízkému rozpočtu byla tato oprava posunuta o rok. Další jednání o opravě probíhala dne:  9. května 1906 „Jednání o stavbě a správě kapličky navržen by se na to pozval odborník, který by jí vyspravil a pak se přikreje plechem anebo papírem. Též dříví darované od knížete pána na kapličku má se dáti otesat.“  30. září 1906 „Oprava kapličky se usneslo by se dala co nejdříve spravyt a sice by se to dalo některým tesařům deně a neb celkem dle vyjednání a potřebný material si dá obec sama.“

23. listopadu 1906 „Dáti na střechu kapličky kritina z červeného papíru, pod papír se dají půlcoulové prkýnka 13 metrů šířky, 5 metrů roulovejch prken, 5 baliků řebíků na přibíjení papírů z patentníma hlavama, 3 tisíce řebíků pološindeláků dvoucoulových, jeden tisíc větších šindeláků a 500 podložníků, což se béře na vědomí a schvaluje se.“

26. března 1916 „Skrze krytinu na kapličku usnešena by dvá členové František Suchý a František Jilich došly do Jihlavy ku projednání te věci a dá se krytina eternic.“

Poslední oprava kapličky proběhla v 70. a 80.  letech 20. století, která trvala čtvrt roku a byla realizovaná v akci „Z“.

V roce 2012 proběhla v Cejli veřejná sbírka mezi občany na opravu a následné vysvěcení kapličky. Bylo vybráno 30 038 Kč. Na opravě místní kapličky se podíleli: Jaroslav Makovec, Břetislav Kocián, Stanislav Novák, Miroslav Novák,  Luděk Slavětínský a Lubomír Klvaňa. Při rekonstrukci se vyměnila okna, dveře, byly opraveny vnitřní i venkovní omítky, podlaha, střecha a terénní úpravy okolí. Zvláštní finanční dary poskytli: Daniel Batrla, Antonín Seknička, Stanislav Novák. Z veřejné sbírky bylo zaplaceno vymalování, část omítnutí a zařízení vnitřku.“ Celkové náklady na opravu kapličky činily 185 089 Kč. 

 Zvon cejlecké kapličky

Jediná zmínka o cejleckém zvonu v odborné krajské literatuře se nachází ve „Vlastivědném sborníku pelhřimovska“, kde se člověk dozví opravdu jen tři věci: „zvon Cejle – 1763, I.G.K.“, což přiznejme si, není moc. Na cejleckém zvonu je rok jeho vytvoření 1763 a jeho autor I.G.K. = Johann Georg Kühner. J. G. Kühner byl velice známý německý zvonař, který pracoval často v Praze a ve své době byl nejznámější zvonař, který odlil mnoho zvonů. Na zvonu jsou reliéfy vyobrazení svatých. První (na obrázku) zobrazuje Pannu Marii Svatohorskou držící Jezulátko. Druhé vyobrazení je zřejmě Ježíš Kristus po pravé straně a vlevo Jan Křtitel.           

Bývalo zvykem, že na zvonu kapličky byli vyobrazeni svatí, kterým byla následně kaplička zasvěcena. Ovšem, jak víme z naší Cejlecké kroniky, dne 16. března 1942 „byl z kaple sňat zvonek na válečné účely“. Dále se kronika nikterak nezmiňuje, zda byl tentýž zvon vrácen do kapličky. Nevíme ani, zda zvon, který naši kapličku zdobí dnes, je ten, který v ní byl i před rokem 1942.

Zvoník cejlecké kapličky

Cejlecká kaplička měla i svého zvoníka. První zmínka o něm pochází z 26. ledna 1908: „Zvoník žádá pro rok 1907 od zvonění 16 kor. – Zvoníkovi se povoluje.“. Ovšem detaily nevíme žádné.

Konečně v zápisu z „obecního zastupitelstva konaného dne 21. srpna 1932 o 8 hod. ranní na obecním úřadě. Důvod: zadání zvonění. Článek V.: Ku zvonění přihlásili se: Kateřina Podhorská č.19 která požadovala plat roční 150Kč a Marie Pádivá která se uvolila že bude zvonit za 120Kč ročně. Zadáno tedy zvonění Marii Pádivé.“.

Další zmínka pochází ze dne 27. prosince 1936: „zvoníkovi za r. 1936 – 122Kč“. Dále pak: „Protokol o schůzi obecní rady, která se konala 28. prosince 1937 v 6 ½ hod večer na obecním úřadě v Cejli. – zvoníkovi odměna za rok 1937 122Kč.“; „Zápis o schůzi obecní rady konané dne 18. pros. 1938 o 1 hod. odp. v místnosti obecního úřadu v Cejli. – zvoníkovi odměna za rok 1938 Kč 122.“; „Zápis sepsaný dne 21. prosince 1939 o 6½ hod večer o schůzi obecní rady na obecním úřadě v Cejli. – zvoníkovi odměna na r. 1939 Kč 122.“.

V zápisech obecní rady se však stále neuvádí žádné jméno: „Zápis sepsaný dne 26. prosince 1941 v schůzi obecní rady v Cejli v 13 hod. v místnosti obecního úřadu – zvoníkovi doplatek za zvonění v roce 1941 obnos 50K.“. Až teprve ze zápisů obecní rady ze dne 5. dubna 1942 v 14 hod.: „Pádivý Josef zvoník odměnu za zvonění za I. čtvrtletí 100K.“. „Zápis v chůzi obecní rady v Cejli konané dne 19. července 1942 v 14 hod. v místnosti obecního úřadu – Pádivý Josef, Cejle 52, zvoník za 1 čtvrtletí K100.“. „Zápis sepsaný při schůzi obecní rady konané dne 27/12.1942 ve 14 hod v místnosti obecního úřadu – Pádivý Josef zvoník odměna za zvonění doplatek 95K.“. A poslední záznam: „Zápis v neděli dne 10. září 1944 v 14.hod. – Pádivý Josef obecní chudý podpora na rok 1944 na den K.1. Celkem obnos: 365K.“. Nyní jsme se dozvěděli, že zvoníkem byl Josef Pádivý, který byl zároveň obecním chudým, a obec jej podporovala i tím, že zvonil. Ovšem, pokud byl odňat zvon v roce 1942, přišel o práci, a tak mu musela obec vyplácet podporu.

Josef Pádivý přišel do obce Cejle v roce 1921, dozvídáme se o tom ze zasedání obecní rady, která probíhala dne 6. listopadu 1921: „1) Zaopatření bytu pro zdejšího příslušníka Josefa Pádivýho se svou rodinou, který bude přistěhován do zdejší obce dnem 7.11. t. r.: Byt pro rodinu Pádivou která bude přistěhována do obce jelikož se obecní byt v obci žádný nenalézá pročež jednohlasně usneseno by byla rodina ta ubytována v čp 56 kdež se nalézá jedna obytná místnost kterou má uzavřenou pan Josef Peksa již více jak 6 měsíců a zdržuje se pobytem v Jihlavě a v místnosti té se nalézá pouze uzavřen jenom jeden kufr k odevření bytu a ubytování rodiny se pověřuje starosta Obce.“.

Díky pamětníkům víme, že v cejlecké kapličce zvonil pan Veselý (u Kuchyňků). Dodnes zvoní pan Jozef Bilka. V současné době sice máme automatické zvonění, které nám připomíná sedmou hodinu ráno i večer, ale v případě zvonění při úmrtí našeho občana vykonává funkci zvoníka stále pan Bilka.  

Novodobá historie cejlecké kapličky

Teprve až v roce 1998 zakoupila obec Cejle pozemek pod kapličkou, čímž se stala jejím majetkem.

Dne 20. května 2002 byla kaplička vykradena neznámým pachatelem. I když byla krádež vyšetřována policií, pachatele se přesto nepodařilo dopadnout, a tak se odcizené sošky v hodnotě 7000 Kč nikdy nenašly.

Dne 14. července 2013 byla konečně téměř po dvou staletích naše kaplička vysvěcena farářem O. Romanem Strossou, který jí požehnal. Při té příležitosti vysvětil zvoničku sv. Markéty a odsloužil část mše s prosbou o prospěch obce. Tento slavnostní den byl v kapličce uložen tubus s písemností o současném dění v obci.

Po vysvěcení mohly konečně probíhat v kapličce mše. Poprvé od vysvěcení se tak stalo v roce 2014, opět na pouťové veselí.

Roku 2015 byla do zvoničky sv. Markéty zhotovena mříž a také automatické zvonění, které zvoní vždy v 7:00 a 19:00. V čase adventním byl do kapličky instalován betlém z keramické hlíny.

 Zdroje:

„Protokoly pro usnesení Obecního Zastupitelstva v Cejli“

Státní okresní archiv Jihlava

farní kniha Dolní Cerekve „Liber Memorabilium ab anno 1709“

„Vlastivědný sborník pelhřimovska“

„Pamětní kniha obce Cejle“